Olbram Zoubek

1926

Narodil se 21. dubna v Praze.

1937–1945

Studuje reálku v Praze-Žižkově, Sladkovského náměstí.

1944–1945

Totálně nasazen v Praze v továrně na dámské prádlo (a plynové masky) Wegena na Letné.

1945

Účastní se Pražského povstání jako člen Revolučních gard (5.–12. května).

Kamenosochařská praxe u sochaře Otakara Velínského.

Setkání se Zdeňkem Palcrem a Alinou Szapocznikovou.

Neúspěšná přijímací zkouška na Akademii výtvarných umění v Praze.

1945–1952

Studuje na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u profesora Josefa Wagnera. Jeho spolužáky jsou Miloslav Chlupáč, Zdeněk Palcr, Vladimír Janoušek, Věra Havlová (provd. Janoušková), Alina Szapoczniková, Eva Kmentová, Zdeněk Šimek, Vladimír Preclík, Zdena Fibichová.

1946

Poprvé vystavuje s kolegy z VŠUP v koželužně v Praze-Dejvicích (Volné sdružení veselých umělců).

1950

Po návratu z dvouleté vojenské prezenční služby (1948–1950) se ve Wagnerově ateliéru seznamuje s novou spolužačkou Evou Kmentovou.

1951

Začíná restaurovat barokní sochy ve Vrtbovské zahradě v Praze.

1952

Absolvuje VŠUP a ožení se s Evou Kmentovou. Žijí a pracují v ateliéru na Židovských pecích.

Je přijat do Ústředního svazu československých výtvarných umělců, do II. krajského střediska Umělecká beseda. Členem svazu zůstane do roku 1970.

Pod vedením prof. Josefa Wagnera restauruje sgrafita míčovny Pražského hradu.

1953

Vystavuje na členské výstavě II. krajského střediska Umělecká beseda na Slovanském ostrově v Praze.

Účastní se soutěže na památník Rudé armády v Brně.

Restauruje Matyášovu bránu západního křídla Pražského hradu a gotický portál zámku ve Stráži pod Ralskem.

1953–1954

Účastní se členské výstavy II. krajského střediska Umělecká beseda, která se koná ve Valdštejnském paláci a ve výstavní síni Československého spisovatele v Praze.

1954

Narodila se dcera Polana.

1955

Vystavuje na členské výstavě II. krajského střediska Umělecká beseda v Mánesu a v Alšově síni Umělecké besedy.

Restauruje sochy v průčelí chrámu sv. Ducha v Opavě.

1956

Narodil se syn Jasan.

Restauruje v Kuníně, Valašském Meziříčí, Opavě, Fulneku a Třebíči.

1957

Návštěva Zdeňka Palcra a Zbyňka Sekala v ateliéru na Židovských pecích.

Účastní se Ankety s mladými výtvarníky, která byla otištěna v časopise Výtvarná práce (č. 12).

Restauruje v Moravské Třebové, Kroměříži a Litoměřicích.

1958

V dubnu 1958 se stává (spolu s Evou Kmentovou) členem tvůrčí skupiny Trasa a účastní se všech jejích výstav až do zániku skupiny v roce 1970.

Na výstavě Umění mladých výtvarníků Československa 1958 v Domě umění v Brně vystavuje Rodinu 1 (1958).

Účastní se mezinárodní soutěže na památník do Osvětimi.

Restauruje sgrafita zámku v Přerově nad Labem.

První cesta do Řecka.

1959

Vystavuje se skupinou Trasa v Galerii Fronta v Praze a v Galérii Cypriána Majerníka v Bratislavě. V Galerii Fronta vystavuje Zastřeleného (1958), který je záhy z výstavy odstraněn na pokyn funkcionářů Komunistické strany Československa.

Restauruje sgrafita zvonice v Kouřimi (spolu s Evou Kmentovou).

Cesty do SSSR, Egypta, Sýrie a Libanonu.

1960

Vystavuje se skupinou Trasa ve Výzkumném ústavu zvukové, obrazové a reprodukční techniky v Praze a ve Filmovém klubu v Praze.

Účastní se 4. přehlídky československého výtvarného umění 1959–1960 v Jízdárně Pražského hradu a v Mánesu.

Vítězí v soutěži na architektonické články Státního divadla v Brně (s Evou Kmentovou).

Restauruje v Ratajích nad Sázavou.

Cesta do Polska.

1961

Vystavuje s Trasou v Malé galerii Československého spisovatele, účastní se výstavy Realizace v Galerii Václava Špály a výstavy Plastika v materiálu na Staroměstské radnici v Praze.

1962

Účastní se výstavy Jaro 62, kterou pořádá tvůrčí skupina Mánes a Blok tvůrčích skupin v Mánesu, a výstavy Nejmenší kresba v Malé galerii Československého spisovatele.

Vítězí v soutěži na úvodní plastiku pro Mezinárodní výstavu keramiky v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka (dnešní Výstaviště v Praze 7).

Začíná restaurovat průčelí domu U Rytířů v Litomyšli.

S Evou Kmentovou a Věrou a Vladimírem Janouškovými navštíví Maďarsko, Rumunsko a Bulharsko.

1963

Vystavuje v Galerii Václava Špály v Praze spolu s malíři ze skupiny Trasa Vladimírem Jarcovjákem a Karlem Vacou. Výstava, kterou zahájili teoretici Trasy Eva Petrová a Luděk Novák, je reprízována o rok později v Teplicích.

Účastní se výstavy Rychnov 1963 v Rychnově nad Kněžnou.

V časopise Výtvarné umění (č. 6–7) jsou otištěny fotografie jeho prací z let 1960–1963.

Seznamuje se s architekty Ivo Loosem a Jindřichem Malátkem.

1964

S malířem Čestmírem Kafkou, rovněž členem skupiny Trasa, vystavuje na Malé scéně Slovenského národního divadla v Bratislavě.

Účastní se výstavy Trasy v Galerii Václava Špály v Praze, výstavy Socha 1964 v Liberci a výstavy Rychnov 1964.

Vítězí v soutěži pro československé velvyslanectví v Brasílii (s Čestmírem Kafkou a Evou Kmentovou).

Instaluje plastiku před hotel Continental v Brně.

1965

V dubnu se stěhuje do nového ateliéru v Salmovské ulici v Praze.

Účastní se výstavy Sochařská bilance 1955–1965 v Olomouci a výstavy Malarstwo i rzeźba z Pragi, která se koná v Krakově.

Realizuje sochu Orlice před Státním divadlem v Brně.

Poprvé pracuje na mezinárodním sochařském sympoziu ve Vyšných Ružbachách na Slovensku.

Seznamuje se s Karlem Prantlem.

1966

Účastní se výstav Aktuální tendence českého umění v Praze, Tschechoslowakische Plastik von 1900 bis zur Gegenwart v muzeu Folkwang v Essenu, Jarní výstavy 1966 v Mánesu a výstavy Sochy a obrazy restaurátorů v Galerii hlavního města Prahy.

Pracuje na mezinárodním sochařském sympoziu v St. Margarethen v Rakousku.

Navštěvuje Paříž a Itálii.

1967

Účastní se výstavy Socha a kresba, kterou pořádá v Mánesu Blok tvůrčích skupin, výstavy 5 sochařů v Galerii Václava Špály (Eva Kmentová, Olbram Zoubek, Daniela Vinopalová, Vlasta Prachatická, František Pacík) a výstav Sochařská bilance 2 v Olomouci a 1. pražský salon v Bruselském pavilonu v Praze.

1968

Účastní se výstav Deset sochařských vyznání, Začátky generace a 300 malířů, sochařů, grafiků 5 generací k 50 létům republiky, které se konají v Praze. Obesílá výstavy Socha piešťanskych parkov ‘68, Věcné dialogy v Písku a výstavu Sculpture tchécoslovaque de Myslbek à nos jours v Rodinově muzeu v Paříži.

1969

V lednu snímá posmrtnou masku Jana Palacha.

Na výstavě Socha a město v Liberci získává cenu Matyáše Bernarda Brauna III. stupně za skupinu soch Otec, matka a syn (1967), Chodci, kteří se zdraví (1967) a Ing. arch. Ivo Loos a Ing. arch Jindřich Malátek (1965). Na 2. pražském salónu v domě U Hybernů v Praze získává I. cenu Svazu českých výtvarných umělců za sochu Jan. Účastní se výstav Trasy v Bratislavě a v Praze a výstavy Nová figurace v pražském Mánesu.

Pracuje na mezinárodním sochařském sympoziu u Federsee ve Spolkové republice Německo.

1970

V červenci osazuje bronzový náhrobek na hrob Jana Palacha na Olšanských hřbitovech v Praze. Státní bezpečnost ho v srpnu odstraní a v prosinci dá rozlít. Roku 1990 je náhrobek znovu odlit podle původního modelu a osazen.

Z náhrobku Jana Zajíce ve Vítkově smí být osazena jen kamenná část, cínová se Zoubkovým reliéfem nikoli.

Obesílá výstavu Tschechische Skulptur des 20. Jahrhunderts. Von Myslbek bis zur Gegenwart, která se koná na zámku Charlottenburg v Berlíně, a výstavu Nová figurace v Brně.

Vystavuje na zámku v Hradci nad Moravicí.

1971

Vystavuje s malířem Janem Hejdou v Muzeu jihočeských blat v Soběslavi.

Obesílá výstavu Konfrontace III. v Nové síni v Praze, kterou však úřady zakážou.

Účastní se soutěže na železnou oponu pro Smetanovo divadlo v Praze.

1972

Výstava jeho soch a fotografií Ivo Loose v Brně je zakázána.

V rumunském Târgu Jiu se účastní zasedání výboru evropského sochařského sympozia.

1973

Po deseti letech se vrací k restaurování, obnovuje sgrafita na zámku v Přerově nad Labem.

Kupuje si monografii Alberta Giacomettiho.

1974

S malíři Václavem Boštíkem a Stanislavem Podhrázským a sochařem Zdeňkem Palcrem zahajuje sedmnáctiletou práci na restaurování pláště renesančního zámku v Litomyšli. Restauruje také v Přerově nad Labem a se Zdeňkem Palcrem v Nehvizdech a v Bříství.

1976

Do soukromého tisku k jeho padesátinám přispěli Jiří Kohoutek, Zdeněk Palcr a fotografiemi Ivo Loos.

1977

Restauruje průčelí a interiéry domu U Rytířů v Litomyšli.

1978

Český fond výtvarných umění jej zařazuje do evidence.

Vystavuje v arboretu v Novém Dvoře u Opavy.

1980

Umírá Eva Kmentová.

Vystavuje padesát soch v Ústředním kulturním domě železničářů v Praze.

Instalace sochy Lva před televizním vysílačem v ostravských Hošťálkovicích.

1981

Žení se s Marií Edlmanovou z Litomyšle.

Druhá cesta do Řecka a Itálie.

Účastní se jednodenní výstavy Netvořice ‘81 ve mlýně Bedřicha Dlouhého v Netvořicích.

Instaluje sochu Vítěz před Automatickou telefonní ústřednu v Praze 6 (s Jindřichem Malátkem).

1982

Narodila se dcera Eva.

Vystavuje v Ústavu makromolekulární chemie ČSAV v Praze a na hradě Hukvaldy.

Výstava Setkání na tenisových dvorcích Tělovýchovné jednoty Sparta v Praze-Bubenči je při vernisáži zakázána a uzavřena.

Socha Milník dějin, určená původně před budovu Národního shromáždění v Praze, je osazena v parku Národní galerie na Zbraslavi.

1983

Vystavuje v Galerii Zlatá lilie v Praze a ve Slezském divadle v Opavě.

1984

Začíná polychromovat sochy.

K inscenaci Euripidova dramatu Ifigenie v Aulidě v Divadle Na Zábradlí, kterou režíroval Jan Kačer, instaluje v prostorách divadla dvě sochy.

Vystavuje v Galerii 55 na Kladně.

Osazuje sousoší Radost ze života v Krnově.

1985

Výstavu ve Zbrašovských aragonitových jeskyních v Teplicích nad Bečvou zahajuje Sergej Machonin, který v samizdatovém sborníku Obsah (červen 1985) publikuje esej Pokus o Olbrama Zoubka.

Na výstavě Barevná socha v Galerii H v Kostelci nad Černými lesy vystavuje oranžového Achajského bojovníka bez tváře (1984).

Je zastoupen v samizdatovém sborníku Šedá cihla.

1986

Vystavuje ve výstavní síni Atrium v Praze 3 a v Letohrádku v Ostrově nad Ohří.

V Městském muzeu v Litomyšli vystavuje s Václavem Boštíkem, Zdeňkem Palcrem a Stanislavem Podhrázským.

1987

Stává se zakládajícím členem a předsedou Nové skupiny v Praze.

Výstavu v Galerii antického umění v Hostinném zahajuje Eva Stehlíková.

Na výstavě Výběr ze současné československé komorní plastiky v Galérii Miloše Alexandra Bazovského v Trenčíně získává první cenu.

Instaluje sousoší Sestry do Domu elegance v Praze v ulici Na Příkopě.

1988

Vystavuje na hradě Sovinec a na výstavách Barva a plastika ve Vojanových sadech v Praze, Forum 1988 v holešovické tržnici a Jeden starší – jeden mladší, Skupina 12/15 v Lidovém domě ve Vysočanech.

Signatářem prohlášení Několik vět.

1989

Vystavuje na Opatově v Praze, v Prostějově, v Opavě, ve výstavní síni divadla Semafor v Praze a v Galerii Jaroslava Krále v Brně. Únorová výstava v Šumperku je na příkaz okresního výboru KSČ po čtrnácti dnech uzavřena.

Účastní se listopadového převratu, stává se členem akčního výboru Svazu českých výtvarných umělců.

1990

Stává se členem Sdružení sochařů Čech, Moravy a Slezska a zakládajícím členem obnovené Umělecké besedy.

Získává Národní cenu České republiky za bustu Jana Palacha.

Účastní se výstav Pocta umělců Jindřichu Chalupeckému v Městské knihovně v Praze a výstavy Nové skupiny v Praze a v Opavě.

1991

Vystavuje v Galerii hlavního města Prahy (na Staroměstské radnici a ve Vojanových sadech).

Účastní se výstavy Trasa v Litoměřicích (reprízy v Pardubicích, Jihlavě, Opavě a Praze), výstav Hořící keř a Proti zdi v Praze.

Realizuje sousoší Jinoch na startu, Muž v cíli na Lužinách (s architekty Alenou Šrámkovou a Ladislavem Lábusem).

1992

Účastní se výtvarného sympozia Barok a dnešek v kostele Zvěstování Panny Marie v Litoměřicích.

Účastní se první výstavy Umělecké besedy po obnovení její činnosti a pak všech jejích dalších členských výstav.

1993

Vystavuje v Galerii moderního umění v Hradci Králové a účastní se výstavy Nová figurace v Litoměřicích (repríza v Pardubicích, Brně, Opavě a Jihlavě).

Osazuje desku na rodný dům Jana Palacha ve Všetatech a instaluje Pomník obětem komunistické zvůle v Klatovech.

1994

Je zapsán do knihy cti městské části Praha 3.

Účastní se výstavy Ohniska znovuzrození v Galerii hlavního města Prahy.

Po 43 letech definitivně ukončuje restaurátorskou činnost.

Osazuje šest soch na atiku hotelu Butterfly v Mariánských Lázních (s Michalem Brixem) a osm reliéfů Klíčnic ke vchodu do Komerční banky ve Spálené ulici (s Karlem Pragerem).

1995

Je zvolen předsedou Sochařského sympozia v bronzu.

Třetí cesta do Řecka.

1996

Je mu udělena Státní cena – medaile za zásluhy a medaile Masarykovy univerzity v Brně.

Masarykova univerzita mu k sedmdesátinám vydává monografii se soupisem díla.

Vystavuje ve Státní galerii výtvarného umění v Náchodě a účastní se sympozia Otevřený dialog v kostele Zvěstování Panny Marie v Litoměřicích.

1997

Je mu udělena Cena Města Litomyšle a Cena Karla Engliše na Masarykově univerzitě v Brně.

Osazuje sochu Pocta obětem komunistické zvůle v Ústí nad Labem.

Cesta na Krétu.

1998

Je mu udělena stříbrná medaile Hlavního města Prahy.

1999

Je mu udělena medaile Vysoké školy báňské – Technické univerzity v Ostravě.

Je zvolen starostou Umělecké besedy.

Cesta na Rhodos.

2000

Realizuje pět soch na vodní hladině v klášterních zahradách v Litomyšli.

Účastní se soutěže na Pomník obětem komunismu (s architekty Zdeňkem Hölzelem a Janem Kerelem) a získává první cenu. Pomník je odhalen na úpatí Petřína v Praze v roce 2002.

2004

Je mu udělena cena Nadace Universitas Masarykiana v Brně.

2006

Vystavuje 110 soch na Ovocném trhu v Praze.

2007

Vystavuje sochy z let 1967–2004 na hradě Grabštejně u Hrádku nad Nisou.

2008

Realizuje sochu Hygie na děkanátu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

2009

Je mu uděleno čestné občanství Města Litomyšl, získává evropskou cenu Trebbia.

2010

Vystavuje v Lysicích, s malířkou Květou Válovou na zámku Kozel a s Václavem Macháněm v Litomyšli.

Osazuje sochu na pietní místo Milady Horákové před evangelickým kostelem v Praze 5.

2012

Vystavuje v kostele sv. Josefa ve Fulneku a Galérii Limes v Komárně.

2013 — 2014

Je mu uděleno čestné občanství Prahy 2.

Od listopadu 2013 do března 2014 vystavuje své celoživotní dílo v Jízdárně Pražského hradu.

2015 — 2016

Pracuje na Soše pro Josefa Toufara.

2016

K devadesátým narozeninám pořádá výstavy v Olomouci, Litomyšli a Lipníku nad Bečvou.

2017

25. února, v den úmrtí kněze Josefa Toufara, daruje kostelu sv. Víta v Zahrádce Sochu pro Josefa Toufara.

Umírá 15. června 2017 v Praze.

Jeho dílo je zastoupeno Národní galerii v Praze, Museu Kampa – Nadaci Jana a Medy Mládkových, Moravské galerii v Brně, Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou, Muzeu umění Olomouc, v řadě regionálních galerií a v soukromých sbírkách v České republice i v zahraničí. Největší soubor jeho prací je v majetku Města Litomyšle a je vystaven ve stálé expozici ve sklepení litomyšlského zámku.

Polana Bregantová