Můj tati O.

Vzpomínka na mého tatínka Olbrama Zoubka ke 100. výročí jeho narození

Sochy, reliéfy a fotografie z doby, kdy tatínek spolu s dalšími umělci restauroval sedmnáct sezón sgrafita litomyšlského zámku (1974–1991). A dopisy mé mamince, jeho druhé ženě.

Rozkročení mezi dvěma domovy bylo jeho dobrovolným údělem. Vzdálenost a odloučení zkracovala korespondence. Letní měsíce a víkendy jsme trávili společně, zbytek času nahrazovalo nepřetržité putování dopisů mezi Prahou a Litomyšlí. Za téměř čtyři desetiletí jich napsal otec mé mamince přes čtyři tisíce.

29. 1. 1985
Maruško, miláčku, dobrý večer z ateliéru. Zase tu dnes přespím. Jsem jako stěhovavý Žid či Bludný Holanďan. Stále jinde, stále na jiné posteli. Ale stále s podobnými myšlenkami. Na tebe, na Evičku, na práci, na zdejší děti. A často na Jugoslávii a taky na kulturu a politiku.

Díky tomu dnes máme naprosto unikátní archivní materiál, který vypovídá nejen o jeho umělecké tvorbě a realizacích v architektuře, ale také o každodenním životě, provozu ateliéru, pražské rodině či shánění nedostupného materiálu. Dalším velkým tématem je jeho občanská angažovanost a s tím související odposlouchávání, zákazy výstav nebo výslechy ohledně posmrtné masky Jana Palacha.

Demokratizace společnosti si ve výtvarnické obci žádala plné nasazení. V době revoluce a těsně po ní přišla obrovská únava. A zájem o otce stoupal.

Litomyšl se stává nejen rodinným zázemím, ale i útočištěm před pražským rušným životem, vítanými i nevítanými návštěvami. Za zdmi tohoto domu se bydlí, pije večerní sklenička. Probírá se vše, co se do dopisů nevešlo. A bylo velké těšení – na tatínkův příjezd. Poměrně pravidelný režim vzájemných návštěv určoval rytmus mého dětství.

10. 1. 1984
Každému záleží na něčem jiném. Někomu na barvě auta, někomu na délce vlasů, mně je to dost nepochopitelné, ale jiným jsou asi zase nepochopitelné věci, na kterých záleží mně – třeba ticho.

Zvu vás na komentované prohlídky do bytu, který je částečně vrácen do původní podoby a částečně je dočasným výstavním prostorem. Na díla mimo jiné inspirovaná rodinou, která jsou doprovázena fotografiemi z rodinného archivu a úryvky z dopisů.

Eva Zoubková, dcera Olbrama Zoubka
Ve spolupráci s Galerií de Lara
Partnerem výstavy je Nadační fond Kmentová Zoubek

Prohlídky dělám osobně v časech uvedených v rezervačním systému Reservio. Nutno se zapsat do rezervačního formuláře. Kliknutím na tlačítko se otevře nové okno rezervačního systému.

Vstupné dobrovolné.

Vytvořit rezervaci